Pepino

Jméno psa: Pepíno
Rasa: PITBULL
Přibližný věk: 8 let
Pohlaví: pes
Místo osvojení: Bouchalka
Datum osvojení: 8.2.2009
Proč pes z útulku? Chytil mě za srdce a už nebylo cesty zpátky, jeho vyhlídky na adopci byly díky tomu, že je handicapovaný, mizivé...navíc mediálně "bojové plemeno"


Příběh:

5.9.2008 našli pracovníci útulku Bouchalka kousek od dálnice na skládce chromého psa. V nabídce byl s popisem Gep - stafford, 4 roky, trvale poraněná packa - SPĚCHÁ!!! Řekla jsem si, chudák pes a dál jsem to neřešila, protože s naší početnou smečkou, která se psy moc nevychází, adopce nepřipadala v úvahu. V našem internetovém babinci "Věrčin spolek" na stránkách www.mija.estranky.cz, kde se snažíme pomáhat týraným a nemocným hafíků z útulku, jsme ho inzerovali, ale bez úspěchu. Pokaždé když na mě vykoukl na úvodní stránce, jsem ho litovala, v lednu mě začalo hlodat svědomí a chtěla jsem mu pomoc - třeba finanční sbírkou na operaci.
Vydali jsme se s přítelem na Bouchalku, kde nad mojí pomocí mávli rukou, "Packa je ochrnutá a koncem února mu jí amputujeme, aby se lépe adoptoval." Chtěla jsem ho aspoň vidět a vzít ho na procházku. Na fotce vypadal jako zlatý, prošedivělý a hubený pes. Z boudy se na mě vykulil čokoládový, neosvalený tlouštík s obrovskou hlavou - téměř kopie neboštíka Arnošta, který umřel v 5-ti letech na srdíčko. Vzali jsme ho ven, jeho chůze při níž dost často dopadl čumákem až k zemi, mi hnala slzy do očí. Packu si dřel do krve, plandala mu úplně bezvládně a při dopadu se mu ohýbala do hrozných poloh. Nemohla jsem na něj přestat myslet, inzerovala a rozesílala jsem ho kam jsem mohla, abych mu našla teplý domov a hodného páníčka. Nevěřila jsem, že jsou mu 4 roky, protože byl šedivý jako dědeček a po půlhodinové procházce sotva funěl. Nikdo ale mrzáka nechtěl, byl už skoro konec ledna a mě děsila myšlenka amputace packy, chtěla jsem ho vzít k našemu veterináři, ale to mi v útulku zakázali - buď si ho vezmu a můžu si dělat co chci, nebo ať se o to nestarám. Byla jsem zahnaná do kouta, ale pak mi svitla myšlenka, že ho tedy adoptuji, abych s ním mohla na veterinu, ubytuju si ho dočasně v útulku Hrachov, kde pracuji jako dobrovolnice a kde mi hned vyšli vstříc.Pepino Jen co se uvolní místo, můžu si ho převést.....sláva!!! Musela jsem 14 dní čekat, mezitím jsem za Gepem jezdila 3x týdně na Bouchalku, abysme se líp seznámili a čím dál tím víc mě přesvědčoval o tom, jak je skvělý pes. 8.2.2009 nastal den D a rozloučil se na Bouchalce, s tím že jednu noc stráví u nás. Připravila jsem mu pokoj, aby byl separé od smečky a nedošlo k nějaké potičce a další den, že ho převezu do Hrachova. Nezvládla jsem to!!!
Ráno jsme jeli k MVDr. Vajcovi, který bohužel potvrdil diagnózu s amputací, packa je ochrnutá od hrudníku dolu a nedá se s tím nic dělat. Podle zubů, které má šílené, uhnilé, rozštípané a ubroušené se věk určit nedal, ale podle dásní cca 5 let. Prý zešedivěl stresem a nejspíš byl někde uvázaný na řetězu. Nechtěla jsem se s tím smířit a protože mě pan doktor zná, rozhodli jsme se zkusit packu zpevnit umělou sádrou, jestli by se nenaučil, používat jí aspoň jako opěrnou hůlku. Gep byl proporčně nevyvážený, velká hlava, mohutný hrudník a zadní část těla zesláblá a neosvalená, proto tak přepadal na čumák. Do útulku v Hrachově jsme sice dorazili, ale už jen na návštěvu. Nemohla jsem ho nechat v kotci a chtěla jsem bojovat s ním každý den.
Přejmenovali jsme ho na Pepína a k mé velké radosti jsme dělali pokroky den ode dne. Při kontrole jsme dostali obrovskou pochvalu, MVDr.Vajc mu sundal sádru a poslal jí svému známému protetikovi, aby nám podle ní vyrobil koženou ortézu na míru. Dalších 14 dní hopsal jen s dlahou a pak jsme si dojeli pro jeho "kozačku" s protiskluzovou podrážkou, která mu bezvadně sedí.
Už na Bouchalce jsem odhalila na jedné procházce, že miluje balonek a ten nám hodně pomáhal při tréninku do kopců, aby posílil kejtičky. Pořád na tom pracujem, zhubnul 2kg, krásně se osvalil a hlavně lítá jako blázen, díky ortéze hodně zrychlil, je to sluníčko a pořád se směje. Nakonec se nám ho podařilo skamarádit s částí smečky, s fenkama. Amálka je starší dáma, je jí 10 let, tak na procházky chodí spolu, protože mají stejné tempo a je moc šťastný. Nevím co si zažil, ale je to neuvěřitelně vděčné zvíře, poslouchá na slovo a všechny nás naplňuje svojí radostí ze života. Ortézu nosí jen ven, pochopil to během 2 dnů, vzorně si sedne a čeká než navléknem ponožku, nasadíme ortézu a ví, že pak může vyrazit. Zvládá s přehledem i horší lesní terén, na začátku jsem s ním chodila volnou chůzí, zato teď musím běžet, abych mu stačila. Doma většinu času prospí, stal se z něj gaučový král.
Balónky máme všude kam se podívám, protože bez balonku jakoby nežil. Občas s ním i usne, ale ze všeho nejradši ho žvýká, proto musíme kupovat jen ty z tvrdé gumy, díky jeho žraločí tlamě. Pořád jsem přemýšlela, jestli jsem někdy viděla stafforda s růžovým čumákem, jako má Pepíno, zavolala jsem známému chovateli a ten potvrdil moje pochyby, takže Pepino je naše krevní skupina - pitbull. Už bychom ho nedali za nic na světě. Největší dík patří našemu páníčkovi, že chápe mé ztřeštěné nápady a díky němu se budem stěhovat do baráčku na samotu v lese s velikou zahradou, kam teď jezdíme pracovat o víkendech a Pepíno je tam úplně blažený. Velký dík také patří našemu MVDr.Vajcovi za záchranu packy a všem tetičkám z Věrčina spolku, které nás stále podporují.
Pepíno a jeho smečka mají svoje stránky www.pitbulls.websnadno.cz

PEPÍNO - 2. DÍL:

Pepínův příběh se od doby, kdy unikl o vlásek amputaci stále vyvíjel. Při rekonstrukci domu k nám často jezdil "tchán" jeho hlučný džíp ještě hlučněji vítal Pepíno a radostně tančil, když ho viděl. Hra na balónkovanou se stávala jejich rituálem a ta jiskra v oku byla nepřehlédnutelná. Jenže všechno jednou končí, i příběh o chápavém páníčkovi, a tak jsme si jednoho dne sbalili naše 4 pelechy a řešili svízelnou situaci se smečkou. Požádala jsem "tchána" jestli by si nemohli vzít na víkend Pepka k sobě, než se přestěhujem a zařídíme bydlení, abych mohla oddělit svého prudéra od Pepína."Tchýně" nebyla proti, ale je to citlivá žena a měla slzy v očích, když viděla Pepina kymácejícího se bez ortézy. Přála si malého příručního psíčka, ale dlouho váhala s jeho pořízením. O to víc jsem byla v šoku, když mi v neděli zavolala, jestli bych jim Pepína nechtěla nechat - on je úžasný, on řádí a je veselý ikdyž má takový handicap...byl to boj, tekly slzy, ale věděla jsem, že tam je jeho místo na slunci a vlastně si ho sám vybral.
Mohla jsem ho kdykoli navštěvovat, venčit a starala se o něj po zdravotní stránce. V lednu 2010 přestal Pepíno jíst, zvracel a ztrácel se před očima. Veterinář po všech vyšetřeních diagnostikoval obrnu žaludku, protože střeva byla průchozí. Když z původních 28kg, zhubnul na 18kg a byl už jen na kapačkách jak kostřička potažená kůží, rodiče nevyspalí, utrápení v koncích, vzala jsem si ho k sobě. 8.2.2010 přesně rok poté, co odjel z útulku jsme jeli na kliniku AA vet.
Na sonu objevil MVDr. Fiala něco ve střevě a hned šel na operaci k MVDr. Stehlíkovi, který mi řekl, že udělá maximum, ale že je Pepíno velice zesláblý a má obavy z narkózy. Hodiny čekání na verdikt byly nekonečné. Pak se ozval telefon a Ivoš(MVDr. Stehlík, který se od té doby stal naším rodiným vetem) radostně hlásil: "všechno v pořádku, Pepino je terminátor, střevo nebylo ani nekrotické, což mě velice překvapilo, po tak dlouhé době...zítra večer si ho přijeďte vyzvednout a ukážu vám, co jsem vyndal". Onen předmět byl část gumové hračky, kterou zničili před půl rokem s Rozárkou a který si Pepíno ukrýval celou tu dobu v žaludku, než se mu v lednu zasekl ve střevě. Tímto jsme stanovili 8.2. za Pepínův den a slavíme jeho narozeniny. Po 3 dnech se tvářil jako by se nic nestalo, urputně se dožadoval balónku a udržet ho v klidu byla pořádná fuška. Po týdnu se vrátil k rodičům a všichni byli šťastný, že je to zas ten starý vysmátý Pepíno.
Ztracená kila nabral zpět coby dup, možná i něco víc :o) Díky Pepínovým patáliím jsem zjistila, že náš ex-páníček má prima bráchu, takže všechno špatné bylo pro něco dobré a Pepíno to umí vždycky zařídit, je to pěkný kuplíř !!! :o)))Vše je zas ve starých kolejích, štrádí na procházkách s Amálkou, prohání se s Rozárkou a z prudéra Spoona se stal ignorant.....díkes, že seš PEPKU!!!


videa:
na venceni v utulku

druhy den se sadrou

prvni tyden s ortezou

po 3 mesicich s novou ortezou