PitBull Show Křivonoska 2013

Tak jako týden začíná pondělím a rok lednem, tak opravdová závodní sezóna pitbulářů začíná květnovou Křivonoskou. A letos je tomu již patnáct let, co byl založen Klub Amerických pitbull teriérů.

Poprvé pořadatele roztáhli akci na celý víkend a to včetně pátku, což byla určitě dobrá volba vzhledem k neskutečně velké návštěvnosti této akce. V pátek se tedy konala první disciplína a to byl high jump. Už tady nás čekalo jedno velké překvapení a tím byla opravdu dlouhá startovní listina. Na skok do výšky se přihlásilo přibližně 35 psů a 17 fenek. Výkony jsme viděli spíše průměrné, až na pár výjimek v podobě 230 cm. Je začátek sezóny a tudíž pejsci ještě nejsou úplně v tom stoprocentním nasazení. Závod, který začal kolem půl šesté odpoledne se táhnul dlouhé hodiny a skončil až v devět hodin večer. I přesto, že v pátek jiná disciplína nebyla, byl kemp už dost zaplněný a ten největší nával nás teprve čekal.

V sobotu ráno nás čekala registrace a vážení. Jen abych přidal svůj vtipný zážitek. V sobotu ráno jsem sháněl potvrzení od veterináře, že moji psi jsou v pořádku :D Když jsem dorazil do areálu kempu Křivonosky tak mě překvapilo kolik aut zde bylo, rok od roku tato akce bývá větší a větší. Ono to má své pro i proti. Člověk, respektive jeho pes, si může měřit síly se spousty konkurentů. Nejen českých, ale i rakouských, německých, holandských, polských a slovenských závodníků, kteří se zúčastní těchto závodů a to s sebou přináší neskutečně dlouhý průběh úplně všeho. Od vážení, registrace až po samotné závody.

První disciplínou v sobotu byl Wall Climbing, na který překvapivě nebylo přihlášeno až zase tolik psů, jak by se při takové návštěvnosti čekalo. Na startu se objevil můj známý Filip se psem Woodym, který sice začíná, ale má obrovský potenciál. Šel jsem tedy s Filipem do ringu a chytal jsem mu Wooďáka a dával nějaké základní rady. Woody skákal fakt krásně a vyskákal si osobní rekord 310 cm na druhý pokus. Překvapením bylo, že víc než zmiňovaných 310 cm nebylo skočeno a o trofeje se tedy podělili psi, kteří skočili 310 cm na první pokus.

Po obědě nás čekala disciplína weight pull sprint, která patří mezi neoblíbenější disciplíny. Na celý závod bylo přihlášeno přibližně 120 psů a fen, což je nepředstavitelné množství. Takže jsme jen čekali a čekali. Viděli jsme běhat staré známe tváře i úplně nováčky. Pro mě velkým překvapením je, že hrozně málo lidí své psy hecuje i přes to, že pitbull je zrovna pes, který se vyburcuje k extremnímu výkonu, až když ho k tomu namotivujete. Střídavě pršelo a svítilo sluníčko a trať mokla a schla a pořád dokola. Na asfaltu je to prakticky jedno. Problém mají pejsci, kteří se naučili si hned na startu seběhnout na trávník kde si trošku pomůžou. Trávník byl kluzký a bylo vidět, jak to psy zpomaluje. Věděl jsem, že přesně na tomhle můj pesan škobrtne, protože si vždycky sbíhá. Když jsme přišli na řadu, tak jsem si Sorbona zase řádně vyburcoval pořádným řevem tak jak to máme rádi a pomlázkou, kterou úplně zbožňuje. Běžel krásně a tak jsme z něj měli velkou radost. Na řadu přišel Spyke a udělal přesně to, co jsem od něj čekal. Start krásný a technicky pracuje na jedničku, bohužel si vlezl na tu mokrou trávu a tam prohrabával a akorát se zpomalil, což mělo za výsledek nějaké šesté místo v pořadí. Sorbon urval svoje první umístění na Křivonosce, i když jen bronzové, tak i to má pro nás obrovskou cenu.

Následovala pauza a vyhlášení tomboly, kterou pořádala firma MAG. První cenou v tombole byl trenažér Treadmill v hodnotě osmnáct tisíc korun. Takže výhra byla lákavá. Tombola proběhla a měla velký úspěch u diváků i u pořadatelů akce.

Před námi byla poslední sportovní disciplína celé akce a tou byl královský Weight pulling, který není pro žádné čajíčky ;) Na tuto disciplínu se opět přihlásil rekordní počet psů a to přibližně stovka. Začínali jsme tedy kolem půl osmé a to na 640 kg jako základní váha pro nejmenší pejsky. Po přiložení si splňovali povinně základní váhu psi z vyšších kategorií. Nás čekalo 750 kg jako základní váha. K prvnímu tahu jsme se dostali v deset hodin večer. Tak si představte, jak se asi dal předpokládat vývoj zbytku večera. Začínala být opravdu velká zima a rtuť teploměru pomalu klesala pod deset stupňů. Na další tah jsme se odhodlali přibližně kolem půlnoci a to bylo na dráze nějakých 1100 kg. Váhu jsme utáhli bez problémů a tak jsem dal Sorbona spát. Během chvíle začal neskutečný slejvák a ten nám dělal společnost až někdy do tří hodin ráno a určitě vyhnal spousty lidi do chatek. Naštěstí jsme se měli kam schovat, protože nám pořadatel nechal postavit pár letních altánků. Váha se postupně zvedala a já začínal být postupně nervózní. Nechat psa vyspat co nejvíce, aby měl hodně sil nebo ho nechat prostě tahat. Počkal jsem si ještě chvíli a šli jsme na váhu cca 1510 kg. To bylo někdy kolem půl páté ráno. Sorbona jsem trošku protáhl, proběhli jsme se. Promasíroval jsem ho. A nechal ho oblečeného v zimním oblečku, proč by taky ne, když byly asi čtyři stupně. Váhu 1500 kg také krásně utáhl a tak jsem ho nechal ještě chvíli dospat. Na dráze bylo naloženo 1810 kg, což je náš osobák a já si vůbec nebyl jistý jestli to Sorbon zvládne. Dali jsme si zahřívací kolečko pro jistotu dvakrát a šli na dráhu. To bylo přibližně kolem šesté hodiny ráno. Slíbil jsem mu, že když to nedá, že to vzdáme a nechám ho odpočinout si. Když jsme vstoupili na dráhu, tak byl Sorbon zase jako kdyby týden nic nedělal. Začal do postroje bušitl a tak jsem ho nechal si jednou couvnout a nadskočit, aby s vozíkem hnul, sám jsem mu pomlázkou mával před čumákem jak to šlo a on pořád bušil a šel pomalu kupředu a já věděl, že touhle rychlostí se vozík uprostřed dráhy zastaví. Zkusil jsem mu položit pomlázku na zem a táhnout jí před ním, a v tu chvíli mě hrozně překvapil, protože nasadil úplně ukázkový pullingový postoj a dotáhl tu váhu do cíle, čímž mi udělal neskutečnou radost. (video je k vidění ZDE) Věděl jsem, že to je pro dnešek konec. Sil měl už hrozně málo, a já si myslím, že na dobíjení žebříčku máme ještě čas. Dvě tuny, které byly jako další váha jsme zkusili a já pak řekl, že končíme. Možná by to na další pokus dal, ale proč ho drtit do nuly, když je to „jen“ sport ;) Udělal mi neskutečnou radost a já ji udělal jemu, když jsem mu dovolil, aby si v sedm ráno mohl jít normálně lehnout. Ostatní ještě závodili a psů bylo ještě mnoho. Naše kategorie nakonec končila na dvou a půl tunách a překvapivě největší utažená váha byla tři a půl tuny. A končilo se někdy kolem pul desáté dopoledne. Jít spát nemělo cenu. Takže všechno zachránilo obří kafe v restauraci Pod Dubem. Všichni nadšenci výstav se nahrnuli na registraci a my ostatní jsme vyčkávali na vyhlašování. To přišlo přibližně kolem jedenácté a bylo i poměrně rychlé. Přiznám se, že na výstavu s Franzem Rocou už jsem ani nečekal a jel jsem vysílen domů.

Letošní Křivonoska byla hodně náročná. Vzrůstající počet přihlášených psů poměrně hodně zatěžuje časový harmonogram a akce tak začíná být spíše únavná než záživná. I přesto je to prostě krásná akce a komu uteče, tak o hodně přijde. Myslím si, že by pořadatelé měli zvážit a vymyslet formu urychlení celé akce. Protože účast na této soutěži je natolik atraktivní, že se dá počítat do budoucna s dalším nárůstem zúčastněných.

I tak se budu těšit na další akci pořádanou tímto klubem.

Marek Sakař - BULL Sport Training

Výborné HD video z celé akce je k vidění ZDE.

Pokud máte zájem o individuální video od tohoto autora, kontaktujte jej přes obchod www.proselmy.cz.

Více fotek od této fotografky najdete ZDE.