Teryk
Jméno psa: Teryk
Rasa: x bulík
Pohlaví: pes
Místo osvojení: Jihlava
Datum osvojení: březen 2015
Proč pes z útulku? "Několikrát na mě na facebooku vyskočilo Terykovo přání. Nikdo ho nechtěl, ale mě hned padl do oka a nemohla jsem si představit, že zbytek života prožije v útulku."
Příběh:
Dobrý den, jmenuji se Teryk a chtěl bych vám vyprávět svůj příběh. Když jsem byl v útulku, tak se mi tety snažily najít domov, ale nedařilo se. Nikdo mě nechtěl. Možná proto, že jsem bulík, možná proto, že mi už bylo 12 let, nebo snad proto že nemám rád kočky a psí kluky... Pak ale někoho napadlo udělat pro mě událost na facebooku "vánoční přání pro Teryka". Pomalu jsem přestával věřit.. a pak se to stalo. Jednoho dne mě vytáhli z kotce ven a na vodítku dovedli k autu, z kterého vystoupila mladá rodinka s miminkem a klukem, který už chodil do školky. A jako bonus vyskočila krásná zrzavá psí dáma, které říkali Mařenka. Mařence bylo 11 let, ale byla veselá a plná života a já se do ní hned zamiloval. Nejdřív jsem do ní jen strčil čumákem, abych zjistil jestli není nějaká upjatá nebo třeba netýkavka. Nebyla. Potom začali ty lidi domluvat s tetou něco, co se mi moc nezdálo - prý nějaká kastrace. U toho mi ty lidi dávali piškoty a drbali mě a pak odjeli.
Byl jsem z toho trochu smutný, ale něco mi říkalo, že je ještě uvidím. Druhý den mě teta Iveta naložila do auta a jelo se na výlet. No přesněji na veterinu a já začal cítit zradu. Ani jsem se nestihl rozkoukat a už jsem spal a pak jsem se vzbudil s pocitem, že mi něco chybí. Cestou do útulku mě teta utěšovala, že už musím vydržet jen 10 dní... ale mladá rodinka to nevydržela a už po pěti dnech přijeli znovu a já cítil takový zvláštní pocit, že se na mě na stará kolena usmálo štěstí. Za chvíli jsem seděl v autě. Psí dáma Mařenka tu nebyla a mě se hlavou honilo tolik otázek "kam asi jedu? co bude dál?" Cesta trvala asi hodinu a půl a skončila v Praze. Vyšplhal jsem se do bytu do druhého patra, otevřeli mi dveře a tam byla Mařenka. To bylo radosti. Hned jsme spolu začali řádit a naše základna byla postel. A najednou jsem věděl, že jsem DOMA a samou radostí jsem musel všechny olízat - jak ty velké lidi, tak ty maličké.
Zanedlouho jsem cítil, že se něco děje. Mařenka se změnila. Už si se mnou tolik nechtěla hrát a pořád poléhavala. Páníčci ji pořád někam vozili a jednoho dne se vrátili bez ní. Říkali mi něco o rakovině, ale já tomu vůbec nerozumněl. Mařenka mi moc chyběla, přestalo mi chutnat jídlo... doma bylo tak prázdno a smutno.
Asi za 14 dní jsme jeli na výlet. Nejdřív jsem se bál, aby mě neodvezli jako Mařenku, ale pak mě to přešlo. Jeli jsme asi 3 a půl hodiny a pak jsme konečně vystoupili z auta. Přivítala nás moc milá paní. Páníčkům uvařila kafe a povídali si. Já jsem zkoumal okolí a všude cítil spoustu psů. Pak jsme šli ven a že půjdeme na procházku. A pak se tam objevila krásná velká psí slečna Laila. Laila je kříženec husky a staforda a má poraněné ouško - bývalá panička ji takto ubližovala. Laile bylo 7 let a byla to docela divoška a mě se moc líbila. Po procházce páníčci s tou milou paní sepsali nějaké papíry a mohli jsme se vydat na cestu zpět. Domů jsme dorazili ve 4 ráno a já jsem musel Lailu všude provést a ukázat jí veškeré vychytávky jako postel a kde jsou dobroty, apod. Nebyla to sice Mařenka, ale já byl za ni moc rád a taky jsme si skvěle rozumněli - rozdělili jsme si role, kdo bude žebrat, kdo se bude tvářit roztomile a kdo dostane první dobrotu. S paničkou a páníčkem jsme po večerech koukali na telku a spali v posteli a bylo nám fajn.
Po asi dvou měsících jsem zase cítil, že je zvláštní den. Páníčkové nás naložili do auta a jelo se na výlet. Zastavili jsme u velkých vrat a cítili hodně pejsků. Panička pak zmizela za těma vratama a pak z nich zase vylezla a vedla bílou ušatou divoškou, která se jmenuje Ája a je to kříženka argentinské dogy a pitbula. Nám se na ní ale něco nezdálo - štěkali jsme na ni a s ní to ani nehlo. Za chvíli jsme zjistili, že tahle rozlítaná psice má sice uši jak netopýr, ale je hluchá. Po seznámení jsme naskákali do auta - já, Leila a Ája a já se radoval "hurááá, mám dvě ženský!" Doma bylo pořádně veselo.
A pak zase přišel ten pocit... ale tentokrát to bylo trochu jiný. Před výletem, páníčkové zabalili všechny naše věci. Jelo se na výlet... zastavili jsme u velkých zelených vrat, vyskákali jsme a páníčkové nás provedli novým domovem. Kvůli nám se přestěhovali z bytu do baráčku. Dál spíme v posteli, dál se válíme na gauči, ale navíc máme k dispozici zahradu.
Jednoho dne se panička zbláznila a přivezla domu kočku. O mě se říkalo, že je vraždím, ale já ji očuchal a přišla mi v pohodě. Nakonec jsem já, zabiják koček, spal na gauči s koťátkem. Zvířátka u nás začala přibývat opravdu rychle ... kočky, hadi, obří šneci, tarantule, ještěrky... Největší radost jsem měl, když panička přivezla 7 štěňat i s jejich maminkou. Panička musela ta štěňátka vypiplat - zachránila je z nějakého hnusného místa, kde dokonce 2 umřela. Ale zbytek se jí povedlo zachránit a u nás bylo mooooc veselo a já si tuhle stafordí rodinku oblíbil. Všichni tu ale zůstat nemohli a tak jim panička hledala nové domovy. Panička říkala, že se stal zázrak, protože tu stafordí maminku hledala rok a půl její pravá panička a našla ji až díky inzerátu na štěňátka. Jedno ze štěňátek nakonec zůstalo u nás.
Vše dobře dopadlo. Ze mě se stal milovník štěňátek a koťátek a s láskou sleduji, jak moje panička zachraňuje další a další zvířátka. Panička to dělá na své náklady, prý to táhne jen z mateřské, tak to není lehké, ale moc se snaží. A já jsem moc rád, že to moje vánoční přání splnila zrovna tato poněkud šílená rodinka. Všechny, co mě znají zdravím a na závěr vzkaz od paničky: "Starý pes je super parťák, který si moc váží toho, co dostane. Prosím, adoptujte, má to cenu!"